Princip ohřevu indukční pece je založen na jevu elektromagnetické indukce. Střídavý proud protékající indukční cívkou vytváří střídavé magnetické pole, které indukuje vířivé proudy uvnitř kovového obrobku; obrobek je pak zahříván Jouleovým teplem generovaným těmito vířivými proudy.
Princip elektromagnetické indukce: Když střídavý proud prochází indukční cívkou, vytváří kolem ní střídavé magnetické pole. Podle Faradayova zákona elektromagnetické indukce toto střídavé magnetické pole indukuje vířivé proudy uvnitř kovového obrobku. Intenzita vířivých proudů závisí na rychlosti změny magnetického pole a také na elektrické vodivosti a magnetické permeabilitě materiálu obrobku.
Zahřívání vířivými proudy: Jak vířivé proudy protékají kovovým obrobkem, vzniká Jouleovo teplo (efekt I²R) díky elektrickému odporu kovu, čímž se obrobek zahřívá. Účinnost ohřevu závisí na hustotě vířivých proudů a měrném odporu obrobku.
Efekt kůže: Vysokofrekvenční proud je ve vodiči distribuován nerovnoměrně- a soustřeďuje se především na povrch (známý jako efekt kůže); proto je vysokofrekvenční indukční ohřev vhodný pro povrchový ohřev nebo rychlý ohřev tenkostěnných obrobků. Středněfrekvenční indukční ohřev je naopak vhodný pro průchozí-ohřev silnějších obrobků.
Aplikační scénáře: Indukční pece jsou široce používány v oblastech, jako je tavení kovů, tepelné zpracování (např. kalení, žíhání) a svařování. Vakuové indukční pece se například používají k tavení vysoko-slitin a zabraňují oxidaci, zatímco středně{4}}frekvenční indukční pece se běžně používají pro tepelné zpracování v železářském a ocelářském průmyslu.